z blogu - www.fhca.cz

2. června 2007 v 7:50 | Fotka Ch.Slawik |  O Frísovy

Fríský kůň

Kráse fríských koní zcela propadnete!

Zopakujme si to, co již všichni vědí:
Fríský kůň pochází z Holandska a je typický svou černou barvou, bohatou hřívou, hustým, dlouhým ocasem a mohutnými rousy na nohách. Jeho uplatnění je v drezůře, kočárovém ježdění a dnes také v rekreačním ježdění. Tito koně byli vyhledáváni již ve středověku pro rytířskou jízdu, údajně i český král Ludvík Jagellonský jel v bitvě u Moháče v roce 1526 na frísu a počátkem 19.století se František I. zasloužil o založení menšího chovu v Kladrubech. Popularita fríských koní je v současné době veliká, a to nejen pro jejich nádherný exteriér, ale i povahové vlastnosti. Jsou to abnormálně klidná, dobře ovladatelná a bezproblémová zvířata. Nejsou lekaví a jsou velice přizpůsobiví jak k ostatním zvířatům, tak i k novému prostředí. Jejich obliba je tak velká, že vznikají další chovy po celé Evropě, ale i za oceánem. V předválečném období hrozil zánik tohoto prastarého plemene pro nedostatek jeho uplatnění, o opětnou záchranu se zasloužila holandská královna Beatrix, která založila Asociaci chovu fríských koní v Holandsku, řídící chov koní na celém světě.
P1010165
kresba: Alena Lukešová

Charakteristika fríského plemene

Překlad z originálu Plemenné knihy fríských koní Friesch Paarden Stamboek (F.P.S.) sídlící v Drachten v Holandsku.


Chovatelský cíl - všeobecně
Chovatelským cílem F.P.S. je chovat koně s pěkným, korektním a líbivým exteriérem se zachováním typických znaků plemene fríského koně. Dále se přihlíží na příbuzenskou plemenitbu (tzv. inbreeding) "inteelt" - vyjádřenou koeficientem Fx. Důraz je kladen na využití ve sportu (zápřež, drezura pod sedlem, vícespřeží …), umění se prezentovat i využití pracovní a pro rekreaci.
Znaky plemene
Kůň s harmonickou a souměrnou stavbou těla, hlava je ušlechtilá s bystrýma a inteligentníma očima, má menší pohyblivé uši, jejichž špičky směřují lehce k sobě. Mírně klenutý výše nasazený krk přiměřené délky, záď je dostatečně silná, ne příliš krátká a neměla by mít příliš velký sklon. Lopatka je šikmá, přiměřeně dlouhá, žebra dlouhá a klenutá. Končetiny jsou silné, dobře pohyblivé s korektními postoji. Chody jsou vznosné se čtyřtaktním elegantním krokem, klus je zvýrazněn dostatečně typickým vznosem končetin. Fríský kůň je charakteristický svými hustými rousy na nohou a krásným dlouhým ocasem. V krátkosti - kůň s elegantním a hrdým zjevem, temperamentní, pracovitý s vynikajícím charakterem. Ideální kohoutková výška ve 3 letech je v průměru 1,60 m, v dospělosti 1,58-1,65 m.
P1010154
Hlava
Má být ušlechtilá a výrazná, ne příliš dlouhá a dostatečně široká. Menší pohyblivé uši, špičky se jemně k sobě naklání, oči jsou velké a živé. Upřednostňuje se rovný profil nosu. Prostorné nozdry, uzavřené pysky a zdravé zuby s vyloučením kapřího a štičího chrupu. Čelisti jsou k hlavě přiměřené a dolní čelist má dostatek meziprostoru mezi sanicemi. Hlava je zřetelně "suchá a dobře nasazená v šíji".
Krk
Vysoko nasazený, mírně klenutý s hustou hřívou - labutí krk. Nesmí být příliš krátký s malým vývinem svaloviny. Nízko nasazený krk je nežádoucí.
Plec
Je pohyblivá a především "stejnoměrně navazující na záď". Kohoutek je méně výrazný v důsledku vysoko nasazeného krku.
Hřbet
Ne příliš dlouhý s dobrým vývinem svalstva, mírně měkčí hřbet se toleruje.
Bedra
Široká, silná a svalnatá, dobře vázaná. Spojení hřbetu, beder a zádě je velmi důležité.
Záď
Ne příliš krátká, mírně skloněná, dostatečně široká a svalnatá, ne příliš kulatá ani špičatá. Ocas ne příliš nízko nasazený.
Lopatka
Dostatečně dlouhá a šikmá. Plec prostorná, společně s předními končetinami a svalnatou hrudí utváří celistvý předek. Hruď hluboká, nemá být příliš široká, ale také ne moc úzká.
Žebra
Dostatečně dlouhá, hrudník prostorný (pro srdce a plíce), příliš kulatý není žádoucí.
Končetiny
Přední musí být správně umístěné, z pohledu ze předu mají být rovné s přiměřeným prostorem mezi nimi, z pohledu z boku tvoří spěnka se zemí úhel 45˚, u zadních 55˚. Holeně u předních končetin nemají být moc dlouhé. Spěnka je dostatečně dlouhá a pružná, kopyta plošší s pevnou a zdravou rohovinou. Z pohledu ze zadu jsou zadní nohy rovné. Z boku jsou správně zaúhlené, svalnaté s ploššími silnými kopyty. Koleno je dobře pohyblivé, úhel hlezna je 155˚.
Barva
Bílé odznaky se v chovu fríských koní netolerují, pouze výjimečně se může jednat o ojedinělé bílé chloupky v oblasti čela, tzv. prokvetlé čelo, nebo malou hvězdičku.
Různost v černé barvě je možná, nejžádanější je "smola" černá, (nebo také "ocelově" černá), ta je vídána jen zřídka. Další v pořadí je odstín "uhelné" černé, dále pak hnědo-černá. Většina koní pobývajících celý den na pastvě na slunci mají po přechodnou dobu, v letních měsících, tzv. letní hnědou barvu (působením slunečních paprsků).
Krok
Dostatečně prostorný, svižný, energický, vycházející z plece i ze zadních končetin.
Klus
Prostorný "jdoucí dopředu s dobrým pohonem vpřed", vycházející ze zadních končetin. Klus je lehký s vynikajícím vznosem a s vysokou karpální akcí, v určitých momentech jakoby kůň "plaval". Požadovaná je dostatečná ohebnost a pohyblivost kloubů končetin.
Cval
"Veselý a pomalý" cval s dostatečným posunem vpřed, opět vycházející ze zadních končetin. Končetiny jsou ohebné a dobře pohyblivé.
Využití
Fríský kůň se využívá v různých sportovních odvětvích: těžký tah, drezura ve spřežení, vícespřeží, vytrvalostní soutěže, drezura pod sedlem, pracovní využití, rekreace.

Příbuzenská plemenitba ( holandsky tzv. "inteelt")
Příbuznost fríských koní se začala hlídat až počátkem minulého století. Cílem je předejít tomu, aby se v rodokmenu nevyskytoval jeden nebo více prarodičů, ze strany otce i matky. Obecným pravidlem je, že se nedoporučuje příbuznost Fx vyšší než 5% (uvedeno v průkazu původu). Toto doporučení je již ověřeno několikaletou zkušeností chovatelů. Koeficient příbuzenské plemenitby určuje především relativní čistotu chovu. Chov fríských koní je zastoupen úzkou základní linií tří hřebců se jmény Tetman, Age a Ritske (podrobněji viz jednotliví hřebci). Starostí chovatelů je důrazně bojovat proti příbuzenské plemenitbě. Udržování čistoty chovu přináší pozitivní i negativní jevy. Pozitivním jevem je posílení chovatelského cíle. Negativem může být změna vitality a plodnosti. Také se mohou vyskytnout poporodní problémy, nepřípustné bílé odznaky, pupeční kýla atd.
Důležité je udávat správné a pravdivé údaje do dokladu o narození hříběte. Vedle příbuzenské plemenitby hraje také důležitou roli genetická variabilnost. Jak velká je genetická variabilnost u tohoto plemene, tak velká je jeho životnost. Z historie je bohužel známo, že genetická variabilnost u fríských koní byla celkem nízká, tudíž zpočátku požadovaná čistota v chovu nebyla podle představ. Snahou bylo a stále je zvýšení genetické variability, což je důležité pro celkové zlepšení kvality fríského plemene.
přeložila: Monika Vlková, odborná konzultace 7/2006 Ing. Jan Navrátil, CSc., Česká zemědělská universita Praha
P1010160
kreslila: Alena Lukešová

Zdroj: Klik

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Teric Teric | E-mail | Web | 28. března 2008 v 15:52 | Reagovat

já už jsem jim propadla dávno :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama